Existuje větší klasika než olympiády od Accolade?

 Herní pamětník si nemůže v souvislosti se začínající zimní olympiádou v Pekingu nevzpomenout dvou her, které snad i v rámci pojmu klasika tvoří speciální podkategorii „klasika nejklasičtější“. Winter Challenge a Summer Challenge od Accolade. Existoval v první polovině devadesátých let vůbec počítač, na kterém tyhle dvě hry nebyly nainstalované? A ať již hodláte ty aktuální čínské hry ignorovat nebo se na politiku vykašlat a užít si je, proč si nezpestřit únor touhle klasikou? Hratelné jsou tyhle hry totiž pořád dost dobře.

Let the games begin!, převzato z Mobygames

Winter Challenge (1991)

Jako první spatřila v roce 1991 světlo světa hra Winter Challenge, tj. počítačové zpracování zimních Olympijských her, byť bez oficiální licence. Hráč dostal možnost soutěžit v celkem osmi disciplínách. Konkrétně šlo o:

•       Sjezd
•       Slalom
•       Běh na lyžích
•       Biatlon
•     Skoky na lyžích
•       Boby
•       Sáňky
•       Rychlobruslení

Bylo samozřejmě možné hrát je samostatně, hlavně zde byl ale mód celých „her“, kdy jste se svými soupeři (ať již reprezentovanými počítačem nebo kamarády v hot-seat režimu) prošli všech osm disciplín. Atmosféru podporovaly animace úvodního a závěrečného ceremoniálu i možnost vybrat si národnost, byť Česko – tedy vlastně Československo – v nabídce pohříchu chybí.

Biatlon: po několika minutách bušení do enteru nebylo míření vůbec snadné, převzato z Mobygames

Jistě si parametry těch jednotlivých disciplín sami pamatujete, stejně jako na to, jak se hra ovládala. U disciplín jako saně, boby nebo sjezdy to bylo celkem snadné, člověku stačily šipky, horší to ale bylo u těch dalších disciplín. Běh, biatlon nebo rychlobruslení totiž vyžadovaly co nejintenzivnější bušení do Enteru a zvláště v případě běžeckých disciplín, které trvaly pěkně dlouho, se tak hraní svojí fyzickou náročností pomalu blížilo reálným předlohám. Obejít se dalo toto martyrium v případě, že jste měli joystick s autostřelbou. Ta za vás totiž dokázala pomyslně bušit do toho Enteru.

Skoky na lyžích byly kapitola sama pro sebe: rozjezd – udržování stopy – odraz – lyže do V nebo alespoň rovně – přistání. To vše pomocí šipek a klávesy space. Co se vizuálního zpracování týče, bylo myslím velmi povedené. Šlo o vektorovou 3D grafiku, na kterou se tenkrát dívalo velmi dobře a upřímně – dá se na ní dívat i dnes, po třiceti letech. To není úplně pravidlem a je třeba to ocenit.

Summer Challenge (1992)

Popis letní verze olympiády od Accolade z roku 1992, nazvané logicky Summer Challenge, může být o poznání kratší. Hra je totiž z technického hlediska naprosto identická a jedinou změnou jsou samozřejmě disciplíny. V létě jsme závodili v těch následujících:

•         Lukostřelba
•         Kajak
•         Hod oštěpem
•         400 m překážek
•         Parkúr
•         Skok do výšky
•         Skok o tyči
•         Dráhová cyklistika

Já měl nejradši lukostřelbu, která mi šla. S láskou jsem na ní potom vzpomínal o mnoho let později, kdy jsem se marně snažil lukem cokoliv trefit v Kingdom Come a připadal jsem si u toho poněkud retardovaně. Naopak cyklistika a parkúr mi nikdy nešly.

Olympijský areál je připraven, a bez covidových bublin, převzato z Mobygames

Ačkoliv za těch třicet let vyšla celá řada her s olympijskou tématikou (v poslední době vychází samozřejmě ke každé olympiádě), z pohledu obecné popularity a u těch několika, které jsem měl možnost zkusit ani z pohledu mého, nelze vůbec mluvit o tom, že by hrám od Accolade sahala některá z nich byť jen po kotníky. A to i přes nesrovnatelně větší technické možnosti a oficiální licence. To, jakým způsobem vládnou Summer a Winter Challenge hrám s olympijskou tématikou, připomíná světový rekord Jarmily Kratochvílové v běhu na 800 metrů. Překoná vůbec Jarmilu Kratochvílovou nebo Summer a Winter Challenge někdy někdo?

Jane Železný, třes se! Převzato z Mobygames