Je krásný letní večer, já sedím na zahradě naší jihočeské chalupy, upíjím ze svého piva a odháním hmyz neodolatelně vábený světlem monitoru mého notebooku. Vnitřní hlas mi velí jasně: už měsíce jsi nenapsal nic na Herního pamětníka, je čas to napravit. A má pravdu. Na svoji obhajobu musím říct, že jsem měl opravdu dost práce, nějaké to pracovní cestování a navíc – v Evropě vypukla válka. Zní to jako něco, co s tím tak úplně nesouvisí, ale musím říct, že první týdny a měsíce po začátku ruské agrese jsem neměl na hraní či psaní ani pomyšlení, a i když jsem si říkal, že si ten který večer dám od zpráv pokoj, stejně jsem pak visel na zpravodajských serverech sociálních sítích. Jenže se podívejme pravdě do očí: člověk si zvykne. Zprávy dnes už čtu tak nějak normálně, a i hraní se dostalo zpátky do mého seznamu aktivit. Jednou z her, které jsem v poslední době začal hrát, byl Menzoberranzan. Nikdy jsem ho nehrál a považoval jsem to za jeden z herních restů. Přiznám se však bez mučení, že daleko jsem se v něm nedostal. Inspiroval mě ale k tomu, ponořit se trochu do historie herního zpracování světa Forgotten Realms. A tohle je výsledek.
Já a Forgotten Realms
Na začátek stručně prozradím, jaký je můj vztah k fantasy
světu známému jako Forgotten Realms, který v popularitě a známosti poráží
asi jen Tolkienova Středozem. Světlo světa spatřil v roce 1987 coby campaign
setting pro hru Dungeons & Dragons. Od té doby se vyvíjí nejen v rámci
D&D, resp. AD&D, ale i v rámci desítek nebo spíše stovek knížek, z nichž
mnohé vyšly a vycházejí i u nás.
Jako dítě vyrůstající v České republice jsem se s Forgotten
Realms neseznámil skrze D&D (my měli své vlastní DD – Dračí Doupě), ale prostřednictvím
videoher. Jako první se ke mně v době, kdy moje první PC zářilo novotou
dostala disketa se hrou zvanou „Eye of the Beholder“ (EoB). V té době mi
fakt, že se odehrává v jakémsi městě Waterdeep, neříkal vůbec nic. Hra se
mi ale moc líbila a dodneška je mým nejoblíbenějším klasickým „dungeonem“.
Stejné to bylo s EoB II.
 |
| Forgotten Realms, to je archetyp západního "high fantasy", zdroj obrázku: Pixabay |
Zlom nastal v roce 1999, asi rok potom, co vyšel Baldur´s Gate a já se k němu konečně dostal. Jeho svět mě přes počáteční nedůvěru (Izometrické RPG? To bude nějaké tupé Diablo, ne? - Říkalo si mé hloupé tehdejší já) úplně pohltil a já se začal s Forgotten Realms blíže seznamovat. Seznal jsem, že Baldur´s Gate se vlastně odehrává ve stejném světě jako EoB i to, že z tohoto světa existují knížky. V té době u nás byly k dostání tři knižní trilogie: Icewind Dale (součást legendy o Drizztovi, nemá to kromě geografického zasazení nic společného se hrou stejného jména), Moonshae a Maztica.
Všechny jsem se zhltnul a řekl bych, že od té doby jsem opravdový fanoušek Forgotten Realms. Ne snad, že bych přečetl všechno, co z tohoto světa vyšlo, to ani omylem, zoufale se snažím držet krok s tím, co vychází u nás, a ani to moc dobře nezvládám, o knihách v angličtině ani nemluvím. Podobně to je s hrami. Ten svět mám ale zkrátka rád a řekl jsem si, že vytvořím přehled jeho herních zpracování. A protože jde o téma opravdu obsáhlé, rozdělím ho na několik částí.1988, Pool of Radiance
Z hru, která vše odstartovala, je považováno RPG Pool
of Radiance z roku 1988. Dodneška je skloňována jako jedna z vůbec nejlepších
Forgotten Realms her vůbec. Její příběh se točí okolo zbytků města Phlan, které
je v obležení nestvůr, jimž musí parta dobrodruhů zatnout tipec, aby bylo
možné město opět vybudovat. Mimochodem na základě kladného přijetí hry vyšla i
knížka Pool of Radiance.
 |
| Pohled první osoby, Pool of Radiance, zdroj obrázku: Mobygames |
Hra kombinovala pohled první osoby s izometrickým
zobrazením tahových soubojů a engine, na kterém hra běžela se stal základem pro
několik dalších her ze svět Forgotten Realms, jimž se dnes říká „Gold Box
Series“. Hru vydalo SSI, čímž započalo svůj dlouhý vztah se světem Forgotten
Realms. Pool of Radiance vyšlo na řadě platforem, konkrétně na Amize, Applu II
i Macintoshi, Commodore 64, NES, PC-88 i 98, Sharp X1 a samozřejmě také na PC (MS-DOS).
1989, Hillsfar + Curse of Azure Bonds
V roce 1989 vydalo SSI dvě hry ze světa Forgotten
Realms: Hillsfar a Curse of Azure Bonds. Zatímco ale ta druhá jmenovaná vzešla
z vývojářské stáje přímo v SSI, Hillsfar byl dílem později velice
známého studia Westwood. Mezi hrami jsou i další rozdíly. Curse of Azure Bonds
je příběhovým pokračováním Pool of Radiance, Hillsfar stojí spíše samostatně.
 |
| Nepřátelé jsou připraveni... jak jinak, Curse of Azure Bonds, zdroj obrázku: Mobygames |
Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak do obou her lze
importovat postavy z Pool of Radiance a navíc – postavy lze importovat z Hillsfar
do Curse of Azure Bonds a naopak. No a i když to tak původně nebylo zamýšleno,
Hillsfar je dnes považován za součást série Pool of Radiance. Za zmínku stojí ještě fakt, že Hillsfar obsahuje několik miniher, což lze považovat za poměrně inovativní, byť nikoliv příliš úspěšný koncept.
 |
| Jezdecká minihra v Hillsfar, zdroj obrázku: Mobygames |
1990, Secret of the Silver Blades
Psal se rok 1990 a dobrodružství započaté v Pool of Radiance pokračovalo. Hru Secret of the Silver Blades mělo opět na svědomí SSI a ani vizuálně se nijak zvlášť nezměnila. Drobnou změnu přinesl fakt, že hra nenabízela tentokrát žádnou mapu, na které se odehrávalo cestování na delší vzdálenosti.
Zajímavé je hodnocení, které hra obdržela v recenzi od magazínu Amiga Power. Dostala totiž unikátních 8/100. Distributor US Gold na základě toho dokonce ukončil spolupráci s časopisem. Jednalo se ale o výjimku, jinak se recenze pohybovaly od nějakých 50/100 po 87/100.
 |
| Bitva začíná, Secret of the Silver Blades, zdroj obrázku: Mobygames |
Komentáře
Okomentovat