Jednou z her, které se začátkem 90. let šířily mezi majiteli počítačů rychlostí blesku, byla hříčka s názvem Ugh! Tento simulátor pravěkého taxikaření byl a je dokonalou ukázkou toho, jak i jednoduchý až primitivní koncept dokáže vytvořit nesmírně zábavnou a chytlavou hru. Za kolik probdělých nocí je tahle hříčka zodpovědná už asi nikdy nezjistíme, můžeme si jí ale popsat.
 |
| Pravěký hrdina se na podnikání vrhnul s velkou vervou, převzato z Mobygames |
První Ugh! na scéně
První hra s názvem Ugh! spatřila světlo světa v roce
1983. Hra původně vyšla pro Commodore 64 a o rok později se objevila i na ZX
Spectru. S mnohem známějším Ugh! pro DOS, o kterém zde bude dnes řeč
především, má ale společný jen název a zasazení do jakéhosi fiktivního pravěku
ala Flinstoneovi. I zde se totiž mísí pravěcí lidé s dinosaury. V Ugh! z roku
1983 se hráč zhostil role pravěkého člověka, který musí do jeskyně
transportovat nasbírané zásoby, ale vyhýbá se přitom nástrahám v podobě chodících
i létajících dinosaurů. I tímto konceptem tak byla pozdějšímu Ugh! vlastně trochu
podobná.
 |
| První hra s názvem Ugh! vyšla v roce 1983 pro Commodore 64, takhle vypadala. Šlo ale o úplně jinou hru, převzato z Mobygames |
Uber v době kamenné
Hra Ugh! v té správné verzi, o které zde chceme mluvit
především, vyšla v roce 1992 pro DOS, Amigu a dokonce i pro C64. Na
svědomí jí mělo německé vývojářské studio EGOSOFT GmbH pod hlaviškou vydavatele
Play Byte. Jak již bylo uvedeno, princip je skutečně jednoduchý. Na začátku
hlavní hrdina zjistí, že jeho vyvolená s ním nechce nic mít, neboť je
chudý a nemůže jí nabídnout žádnou budoucnost. Zhrzený ctitel proto udělá tu
nejlepší možnou věc: rozhodne se podnikat. Jeho oborem se stane doprava, konkrétně
provozování taxislužby.
Nejde o jen tak ledajaké taxi, ale o taxi létající. To se
dnes snaží prosadit nejeden start-up a zatím to moc nejde. Možná ale, že dnešním
podnikatelům chybí ta správní motivace v podobě odmítnutí od ženy jejich
srdce. Pravěká taxi-helikoptéra se tak rozletí za svými zákazníky, které vozí
do různých úrovní pravěkého sídliště.
 |
| Jednou do třetího, ale fofrem, než mě ten triceratops zašlápne! Převzato z Mobygames |
K ovládání postačí tři šipky: nahoru, doprava a doleva.
Pohyb směrem dolů obstará stará známá gravitace. Aby pračlověk hru zdárně
dokončil a svoji vyvolenou přesvědčil o tom, že je to chlap, který svoji rodinu
dokáže zajistit, musí projít celkem 69 levelů, každý těžší než ten předchozí.
Samotné létání je někdy komplikováno přítomností pterodaktyla, dinosaura na
zemi nebo třeba silným větrem či stoupající vodou, která znamená nutnost
přepravit všechny cestující dříve, než se utopí.
To je vše,
nedostanete nic víc, ani nic míň. Pointa ale je, že se jedná o nesmírně
návykovou věc a noční „ještě level a jdu spát“ znělo ve své době asi dost
často. Napomáhala k tomu jistě i roztomilá grafika, na kterou se dá koukat
i dnes. Má tedy Ugh! nějaké zápory? Jako každá hra tohoto typu jistě trpí jistou
repetitivností, začátkem 90. let to ale nikoho netrápilo (mě tedy rozhodně ne).
Suma sumárum, velmi zajímavý kousek, který má své pevné místo v herní historii.
Komentáře
Okomentovat