Letošní vánoční svátky byly zpestřené startem nového teleskopu Jamese Webba. Přenos ze startu jsem si na první svátek vánoční nesmírně užil, byť jsem sledováním dvouhodinového přenosu trochu narušil tradiční rodinou vánoční návštěvu u rodičů. Něco takového jsem si ale prostě nemohl nechat ujít. Kosmonautika mě zkrátka vždycky zajímala a i proto s láskou vzpomínám také na strategii Buzz Aldrin´s Race Into Space z roku 1993.
Vesmírné závody s razítkem Interplay
Krabici se hrou Buzz Aldrin´s Race Into Space jsem našel někdy v roce 1996 nebo 1997 pod vánočním stromečkem. Byla to trefa do černého a v téhle hře jsem v následujících měsících utopil moře hodin. O co v ní ale vlastně šlo?
 |
| Začínáme! Převzato z MobyGames |
Název hry ani fotka Buzze Aldrina, druhého muže na Měsíci, však nenechává nikoho na pochybách, o co tentokrát půjde. Jedná se o strategii simulující vesmírné závody mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Hra začíná v roce 1957 a hráč si na začátku zvolí, zda přijme roli administrátora NASA Jamese Webba (kruh se nám krásně uzavírá :) ) nebo šéfa sovětského vesmírného programu Sergeje Koroljova. Jeho úkolem bude dovést svoji zem na Měsíc a zabodnout tam buď vlajku s hvězdami a pruhy, nebo se srpem a kladivem.
Hru vytvořilo vývojářské studio Strategic Visions a vydal jí Interplay. Původně vyšla hra pro MS-DOS na disketách, o rok později potom na CD. Já hrál tu CD verzi a jsem za to nesmírně rád, protože jedině ta může poskytnout kompletní zážitek ze hry. Proč? Níže vysvětlím.
Kudy na Měsíc?
Takže, jak se hra vlastně hraje? Jedná se ve své podstatě o tahovou strategii, přičemž jeden tah odpovídá šesti měsícům. Předtím, než se Armstrong s Aldrinem prošli po Měsíci, museli Američané zvládnout celou řadu věcí. Cesta vedla od prvního satelitu, přes prvního člověka ve vesmíru, první procházku ve volném prostoru, spojení dvou objektů na oběžné dráze či oblet Měsíce. A právě tyto dílčí cíle musíte splňovat a postupně se tak blížit ke svému cíli. To samé bude dělat váš soupeř (AI nebo lidský oponent - v multiplayer režimu jsem to ale nikdy nehrál)
 |
| Stali jste se šéfy amerického vesmírného programu a jsou toho plné televizní noviny..., převzato z MobyGames |
Během svého tahu rozdělujete dostupné finanční prostředky mezi vývoj jednotlivých potřebných zařízení a jejich výrobu (rakety, moduly, satelity, dokovací stanice, lunární modul, skafandry....), výcvik astronautů a plánujete nadcházející mise. Během plánování misí určujete jejich cíle, volíte typ nosné rakety a jejího nákladu včetně modulů pro astronauty, u pilotovaných misí potom vybíráte posádky.
Právě u výběru a managementu astronautů, resp. posádek, bych se rád na chvíli zastavil. Ve hře jsou skutečná jména, což je skvělé a hře to nesmírně přidává na atmosféře. Kdo se o kosmonautiku trochu zajímá, bude mezi jmény jako Gagarin, Leonov, Armstrong, Glenn nebo třeba Cernan jako doma. Astronauté se mohou cvičit v obecných dovednostech nebo být přiděleni do konkrétního programu a připravovat se na svoji další misi.
U vícečlenných posádek je potom důležité i to, jak spolu jednotliví astronauté vychází. V případě, že špatně, ohrožuje to úspěch dané mise. Partu astronautů je tak třeba rozdělit do posádek skutečně uvážlivě.
Vraťme se ale od astronautů k hardwaru. Vývoj u rýsovacího prkna je pěkná věc, ale zkušenosti z reálných misí jsou k nezaplacení. To je ve hře simulováno tak, že fáze vývoje může může dostat dané zařízení na určitou úroveň spolehlivosti, kterou lze potom ale dále zvyšovat již jen úspěšnými reálnými misemi. Nic jako sto procent ale v kosmonautice neexistuje, takže si buďte jistí, že při každém startu si budete kousat nehty a zarývat je do opěradla, protože to není nic pro slabé povahy.
A jakže jsou ty mise vlastně zpracované? Dokonale atmosféricky. To je to, o čem jsem mluvil v souvislosti s CD verzí, disketová verze musela být nutně osekaná minimálně o nějaké audio a to v tomto případě hraje sakra velkou roli.
Dechberoucí podívaná
Za dokonalou atmosféru téhle hry může jednoznačně způsob jejího zpracování. Každý tah začíná krátkými zprávami, ve kterých vám digitalizovaný hlasatel oznámí nějakou zajímavost. Nejde ale jen a pouze o zpestření. Každá zpráva je totiž tzv. eventem, tj. náhodně vybranou událostí, která v aktuálním tahu váš program buď "nakopne", anebo poškodí. Ale zpátky ke zpracování: zprávy jsou samozřejmě ze začátku černobílé, posléze pak barevné. V případě, že hrajete za Američany, přednášet vám je bude hlasatel "Carter Walkrite", jehož jméno odkazuje na Waltera Cronkita, legendárního hlasatele stanice CBS z šedesátých let. Celé to má prostě dokonalý "retro feeling".
 |
| Satelit Explorer je americkou odpovědí na ruský Sputnik a první věcí, kterou pro Strýčka Sama pošlete do vesmíru, převzato z MobyGames |
Vlastní mise jsou naprosto spektakulární. Před vámi se objeví řídící středisko a daná mise se odehrává v okně v podobě sestříhaných skutečných archivních záběrů. To, jak bude probíhat, záleží na tom, jak spolehlivé jsou jednotlivé komponenty a jak dobře jsou astronauté vycvičeni, stejně tak ale hraje roli i dice roll, prostě jako ve skutečnosti. A věřte mi, až budete pozorovat zážeh motorů a poslouchat u toho:
"T-15 seconds, guidance is internal. 12, 11, 10, 9 ... ignition sequence start ... 6, 5, 4, 3, 2, 1, 0 ... All engines running. Liftoff! We have a liftoff!"
bude vám běhat mráz po zádech a budete se kousat do rtu, aby se něco nepokazilo. To se totiž může snadno stát a pro vás to může znamenat nejen sledování filmové sekvence z pohřbu astronautů, ale také snížení spolehlivosti jednotlivých komponent, snížení rozpočtu a další nepříjemnosti znamenající ztrátu v závodě o dobytí Měsíce. A nutno podotknout, že každá taková ztráta se dohání zatraceně těžko.
 |
| V roce 1957 zatím Bajkonur nic moc, ale už brzo tu bude mnohem živěji, převzato z MobyGames |
Bylo by možné dále pokračovat, mluvit o tom, že ve hře je v základní podobě zpracovaná i špionáž, že hra má skvělý soundtrack apod. A co mínusy, jsou nějaké? Ale jistě, záběry se začnou po čase opakovat a celá hra se stane poměrně repetitivní. To je ale vlastnost každé podobné strategie a do jisté míry souvisí se samotným základním principem tohoto typu her. Navíc není příliš dlouhá. Pokud už přesně víte, co děláte, dostanete se na konec za necelé dvě hodinky (viz gameplaye na YouTube). Ovšem tím, že ve hře vytváříte alternativu ke skutečné historii, jí budete hrát znovu a znovu s tím, že tentokrát jistě vytvoříte ještě zajímavější alternativní realitu než minule.
Není to určit hra pro každého. Zájem a alespoň základní orientace v kosmonautice jsou nezbytnou podmínkou, stejně jako kladný vztah k historii a historickým strategiím. V případě, že tyto podmínky splňujete, hru si určitě užijete.
BTW, Buzz Aldrin jako poslední člen posádky Apolla 11 pořád žije a kromě toho, že si zahrál ve filmu Transformers je poměrně aktivní na Twitteru. Vyplatí se ho sledovat. Je to borec. O tom svědčí i video, na které se na YouTube určitě podívejte. Jakýsi pomatenec se snažil Buzzovi vysvětlit, že na Měsíci nikdy nebyl a celé přistání bylo natočené ve studiu. Zapomněl ale, že Buzz Aldrin je chlapík ze staré školy. A takhle to dopadlo... Prostě dejte vyhledat Buzz Aldrin + Punch :) Skvěle Buzzi!
Komentáře
Okomentovat