To nej z PC: Fenomén Broken Sword

Rok 1996 lze pro mladíka sotva odrostlého chlapeckým střevícům, kterým jsem tehdy byl, bez nadsázky nazvat zázračným: kromě toho, že Česká republika po dlouhé době vyhrála Mistrovství světa v hokeji (kdeže loňské sněhy jsou) a podceňovaní fotbalisté se dostali do finále EURA, vyšlo také ohromné množství skvělých adventur. Azrael´s Tear, Normality, Gabriel Night 2, Pandora Directive nebo moje oblíbené 3 Lebky Toltéků jsou jen malým výběrem z bohaté adventurní nabídky, která se na hráče toho roku vysypala. Nade všemi ale stála jiná hra, ze které se stal doslova fenomén - Broken Sword. A v tomhle textu se chci vypsat právě ze vztahu k němu. 

Broken Sword: The Shadow of the Templars, screenshot z mého Steam účtu

1996: Jak to všechno začalo

První díl s celým názvem Broken Sword: The Shadow of the Templars byl dílem vývojářů z Revolution Software a uhranul mě okamžitě, co jsem si přečetl recenzi (pětistránkovou!) ve Score č.32. A když jsem jej potom o něco později začal skutečně hrát, stoprocentně naplnil moje očekávání.

Nešlo ani tak o technické zpracování hry, byť bylo na svojí dobu a adventuru naprosto skvělé: krásná kreslená grafika, pěkné animace, paralaxní scrolling, epická hudba..., bylo to pro mě ale především naprosto parádní dobrodružství. Příběh amerického turisty George a francouzské novinářky Nico pátrajících po neo-templářském spiknutí je přesně to, co chci hrát. Příběh je totiž perfektně vybalancovaný v tom smyslu, že (alespoň z mého pohledu) přesně odhadl poměr mezi "seriózností" a humorem. Lze říci, že dalším dílem, které tohle "trefilo", je filmový Indiana Jones. Naopak třeba taková Šifra mistra Leonarda mě spíše nudí právě tím, jak vážně se tváří a neumí si sama ze sebe udělat legraci.

To jsem ale trochu odbočil. Zkrátka a dobře, na hodiny strávené u prvního Broken Swordu nelze zapomenout. Scény jako je ta z irské hospody nebo syrského tržiště byly neuvěřitelně atmosférické. Skvěle napsané byly postavy George a Nico, mezi kterými fungovala dokonalá chemie.

V prvním dílu tráví George v kanálu poměrně dost času, oficiální promo obrázek Revolution Software, převzato z Mobygames

1997: Rychlé pokračování aneb Broken Sword II: The Smoking Mirror

Fenomenální úspěch hry motivoval vydavatele Virgin Entertainment k co nejrychlejšímu vypuštění druhého dílu. K tomu došlo v roce 1997 a George s Nico se tentokrát vydali do Jižní Ameriky, kde pátrali po tajemství záhadného mayského kamene. Technicky zůstalo prakticky vše při starém a změnil se pouze příběh. Právě to bylo druhému dílu mnohými recenzenty vyčítáno, pro mě to byl naopak jednoznačný klad. Prostě Broken Sword se vším všudy.

I další dobrodružství George a Nico jsem si nesmírně užil. A nebyl jsem asi sám, druhého dílu se do roku 2000 prodalo 750 tisíc kopií a hra byla jednoznačným komerčním úspěchem. Samozřejmě jsem se nemohl dočkat třetího dílu. Kdybych ale jenom v té době věděl...

George v pralese, oficiální promo obrázek Revolution Software, převzato z Mobygames

2003-2006: George a Nico ve třech rozměrech

Já a všichni ostatní fanoušci Broken Swordu jsme si na další díl museli tentokrát počkat do roku 2003. Jenže to byla doba, kdy byl pojem 2D prakticky sprostým slovem a ve 3D muselo být prostě úplně všechno, včetně nového dílu Broken Swordu. A adventury ve 3D... to #sorryjako

Ne snad, že bych nový díl s podtitulem Sleeping Dragon v té době nezkoušel hrát, ale fakt to nešlo. To tam bylo nádherné zpracování prvních dvou dílů. Najednou jsem měl pocit takové nějaké sterility, která ze hry čišela. Proto jsem to po chvíli vzdal a smířil se s tím, že série Broken Sword je pro mě prostě pasé.

Čtvrtý díl, Broken Sword: The Angel of Death, jsem v době, kdy vyšel, ani hrát nezačal. To 3D pro mě bylo prostě nepřekousnutelné. Posmutněle jsem se smířil s tím, že za George a Nico už si asi nezahraju. Ale jak znělo kostelní kázání v jednom z mých oblíbených válečných filmů: "Ani v nejtemnější hodině, nám neradno zoufat".

Jeden, druhý, třetí... jo, jsou tam ty rozměry všechny, oficiální promo obrázek Revolution Software, převzato z Mobygames

2013: Nakopnutý restart

Volání hráčů po návratu série ke kořenům bylo opravdu silné. Vývojáři z Revolution Software proto vyrazili na Kickstarter a po úspěšné kampani vznikl Broken Sword 5: The Serpent's Curse, zpracovaný opět jako klasická 2D point-and-click adventura. Heuréka!

V průběhu let, které od roku 2013 uběhly, se mi postupně objevilo všech pět dílů v mých Steam a GOG knihovnách s vidinou toho, že tu novou "pětku" si prostě musím jednou zahrát. Od začátku mi ale bylo jasné, že to má jeden malý háček. K Broken Swordu 5 pro mě vedla jediná cesta: přes třetí a čtvrtý díl. Hry - a takové jako Broken Sword obzvlášť - jsou pro mě především příběhy. Není možné, abych si po The Smoking Mirror zahrál rovnou The Serpent's Curse bez toho, aniž bych věděl, co George s Nico prožili mezi tím. Takže bude holt třeba překousnout to 3D a znovu se pustit do dílů Sleeping Dragon a The Angel of Death. 

Kickstarterová kampaň vdechla sérii Broken Sword nový život a staré kouzlo, oficiální promo obrázek Revolution Software, převzato z Mobygames

2021: Můj návrat k Broken Swordu

Letos jsem se tedy definitivně rozhodl k tomu, že tuhle sérii prostě dojedu. A nainstaloval si The Sleeping Dragon. Do hry jsem se pouštěl trochu se sebezapřením a opakoval si, že to celé dělám jen kvůli skvěle vypadající "pětce". Jenže ouha, ono mě to začalo po nějakém čase bavit... Ne snad, že by to 3D nebylo ve hře tohohle typu ekl, to je každopádně :) , ale s nadšením jsem zjistil, že chemie mezi hlavními postavami funguje i tady a já si další dobrodružství maximálně užívám.

Nico: Um, George, when I first knew you that would have been no problem

George: Guess I must be carrying a little more muscle, huh?

Nico: Yeah. The fat kind.

Jasně, třetímu dílu lze vytknout leccos: grafické zpracování se mi prostě nelíbí, "mezihry" jsou spíš otravné (BTW, tvůrci Sokobanu by měli mít z prodejů Broken Swordu 3 podíl, v průběhu hraní jsem posouval krabice i ze spaní) a našinec bude muset zatnout zuby i během pražského intermezza plného Trabantů a maníků s ruskou beranicí a kalašnikovem (na druhou stranu nám to aspoň připomíná, že fakt nejsme pupek světa, občas nám to nezaškodí). Ale George a Nico jsou prostě pořád stejní sympaťáci. A to je to hlavní.

Netrvalo proto ani příliš dlouho a prohlížel jsem si závěrečné titulky třetího dílu za doprovodu songu Love Us od skupiny "We Love U" a na čtvrtý díl jsem se fakt těšil.

Anna Maria je sympaťačka a ne že ne, screenshot z mé aktuální hry

A právě uprostřed čtvrtého dílu se nacházím teď. A zase se bavím. I přes jednu velkou změnu. Po boku George tady není černovlasá Nico, ale blondýnka Anna Maria. Naštěstí je Anna Maria taky velká sympaťačka a i když jí chybí to dokonalé francouzské "Rrrrrrr", které má Nico, tak s ní po další templářské záhadě pátrám moc rád. Jak pravil Bohuš v Dědictví: "Irenko, Vlastičko, vždyť já vás mám obě rád".

I přes sympatie, které k Anně Marii chovám, přiznám se, že při scéně, kdy se spolu s Georgem krčili u stěny a schovávali se před darebáky a George jí automaticky podvědomě oslovil Nico, ve mě taky pěkně nostalgicky hrklo.

Takže závěrem: i přes přetrvávající výhrady, které k 3D zpracování adventur chovám, jsem si třetí díl užil a užívám si i čtyřku. Je to pořád ten starý dobrý Broken Sword a snažit se tyhle dva díly ignorovat byla velká chyba. A hlavně: pokud si takhle užívám hry se zpracováním, které se mi vlastně nelíbí, jaký bude asi opět nádherně vypadající pátý díl?