Za ty dlouhé roky, po které se počítačovým hrám věnuji, jsem hrál ohromné množství her. Ještě větší množství her jsem ale nehrál. A pokud se jedná současně o hry, které jsou historicky významné či mají doslova legendární status, člověku to nedá spát. Právě takovou hrou, která je považována za legendu a mě současně unikla, je Land of Lore. A já se právě nyní rozhodl toto neomluvitelné selhání napravit.
Lands of Lore
Lands of Lore: The Throne of Chaos je hra z dílny studia Westwood z roku 1993. Vydavatelem byly tehdy Virgin Games. Lands of Lore je klasický dungeon crawler, který se však odehrává jak v podzemí, tak v lesích i jinde pod širým nebem. Příběh hry se točí okolo hrozby, kterou pro království představuje zlá čarodejnice Scotia, které se podařilo získat kouzelné artefakty a je třeba jí proto co nejdříve zatnout tipec. A tím, kdo to má udělat, je samozřejmě hráč.
Do příběhu hráče uvede povedené intro. Pokud navíc hrajete namluvenou CD verzi, která vyšla v roce 1994, atmosféra počátku hry je skutečně velkolepá. Velkou zásluhu na tom má nepochybně Patrick Stewart alias startrekovský kapitán Picard, který hru nadaboval.
Land of Lore ale asi všichni znáte, takže pojďme radši k tomu, proč jsem se rozhodl se do ní pustit.
Jak jsem Lands of Lore nikdy nehrál
Lands of Lore je klasikou se vším všudy a jako taková byla hra prezentována i v časopisech, které jsem hltal. Žádný z mých kamarádů, se kterými jsme si tenkrát v devadesátých letech měnili hry, ale nebyl vyloženě fanoušek dungeonů a Lands of Lore mi nikdy pod ruku nepřišel. O té hře jsem samozřejmě věděl, chtěl jsem jí hrát, ale nikdy se tak nestalo.
 |
| Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá? Screenshot ze hry koupené na GOGu |
Zájem o Lands of Lore později rozvířilo ještě vydání druhého dílu, které bylo ve své době velkou událostí. I tuhle šanci zahrát si Lands of Lore jsem ale propásl. Pocit, že když jsem nehrál tuhle hru, tak mi bude v herním životě něco podstatného chybět, se ale pořád neodbytně vracel. A ještě zintenzivnil poté, co jsem v jakési akci na GOGu koupil za směšný peníz všechny tři její díly, které na mě od té doby pomrkávaly z mé virtuální poličky.
Jak jsem začal hrát Lands of Lore
K rozhodnutí rozehrát Lands of Lore jsem dospěl koncem sprna a hned si nainstaloval první díl. O intru jsem se již zmiňoval, je skvělé, ale já jsem zvědavý především na vlastní hru. Předtím jsem ale neodolal a pustil si z hlavního menu vyprávění o světě, kde se hra odehrává ("Lore of the Lands"). Za tohle palec nahoru, mám rád, když vím něco o světě, ve kterém se pohybuji. Příběhy jsou jedním z hlavních důvodů, proč hry hraju a to, jak daný příběh zapadá do celkového pojetí světa, je pro mě důležité.
Jsa velkým fanouškem Beholderů (taktéž od Westwoodu) a dalších AD&D RPGs, trochu mi chybělo generování postavy. V Lands of Lore si hráč může pouze vybrat ze čtyř předpřipravených postav. Já si zvolil Conrada coby údajného univerzála. Takovýto začátek však předznamenává celkového ducha hry. Land of Lore chtěli prostě vývojáři vytvořit tak, aby hráč nemusel nic moc řešit a rovnou se vrhnout do hry, kterou si bude prostě užívat. Takže klasický problém hra pro "pařany" vs. hra pro normální lidi. Každý má jiné preference a vyhovuje mu něco jiného. Lands of Lore chtěla být zjevně hrou toho druhého typu.
 |
| To jsem já, Conrad, screenshot ze hry koupené na GOGu |
Z klasického svěrákovského "statistika nuda je, má však cenné údaje" si tak vývojáři vzali k srdci tu první část a Conrad si vystačí s pěti parametry: úroveň v kategorii "Fighter", "Rogue" a "Mage" + číslo určující schopnost ránu dát ("Might") a ubránit se jí ("Protection").
Takže teď do hry. Základní rozložení obrazovky není tak odlišné od Beholderů, takže jsem si na něj zvyknul velmi snadno. Po krátkém úvodu v královském paláci Gladstone Keep jsem se vydal do okolních lesů a střetl se tam s prvními nepřáteli. Boje jsou klasické, prostě klikáte na zbraň, kterou má hrdina v ruce.
První zajímavý moment přišel ve chvíli, kdy jsem objevil jeskyni stráženou dvěma pobudy. Proklouzl jsem kolem nich a jal se objevovat jejich jeskynní kutloch. Střetl jsem se tam s dalšími nepřáteli a především objevil lucernu. Ta se uložila do pravé části obrazovky nad magickou knihu (aka automapu - tu oceňuji, na vlastní kreslení map trpělivost nemám).
Následoval přesun na jižní ostrov, kde jsem potkal prvního parťáka - elfa jménem Timothy. S tím jsem vyrazili na místo zvané Roland´s Manor, kde by se měl nacházet artefakt Ruby of Truth. Armády zla nás ale předběhly a my ostrouhali. Bylo třeba informovat krále.
 |
| Drak dštící firebally, screenshot ze hry koupené na GOGu |
Do Gladstone Keep jsme se vrátili právě v tom nejlepším. Scotia tam totiž v přestrojení za královskou kouzelnici otrávila krále! Protijed ale nikdo po ruce neměl a tak nezbývalo než krále "zamrazit", nikoliv do karbonitu jako Hana Sola, nýbrž do magického sarkofágu. Tím se působení jedu zastaví, protijed je ale třeba sehnat. Pomoci by mohl Draracle, což je bůh či polobůh ze starodávných časů. A právě za ním jsem měl vyrazit.
Cíl další cesty byl tak jasný, za Draraclem jsem ale musel vyrazit bez Timothyho, který měl jinou práci v zámku. Namísto něj se ke mně připojil čtyřruký Baccata. Draracle žije v podzemí nedaleko Gladstone Keep takže bylo jasné, že nás čeká další dungeon.
Tady poznámka: nemám moc rád časté "protáčení postav" v družině, mám radši, když je družina kompaktní a prochází většinu příběhu pospolu ve stejném složení. Lépe si k jednotlivým postavám vytvořím osobnější vztah. Uvidíme, jak moc mi bude hra s postvami žonglovat...
Právě tam, ve třetím patře dungeonu Draracle´s Cave jsem zatím skončil. Takže jak bych zhodnotil první 2-3 hodiny hraní? Land of Lore mě zatím baví, technické zpracování mi naprosto vyhovuje a Scotia je nepřítel, kterého chci rozhodně porazit. Na druhou stranu si nemyslím, že by hra Lands of Lore překonala na mém osobním žebříčku klasických dungeonů trilogii Eye of the Beholder, která mu zatím vévodí.
V Lands of Lore ale budu samozřejmě pokračovat a o další zážitky se samozřejmě opět podělím.
Komentáře
Okomentovat