V uplynulých dnech a týdnech se staly dvě zdánlivě nesouvisející události, které do sebe ale dokonale zapadly a jasně mi daly najevo, o jaké hře napsat tentokrát. Tou první byla rekordní akvizice Activision/Blizzard ze strany Microsoftu a tou druhou potom fakt, že jsem konečně shlédnul film Ghostbusters: Afterlife. Co mají ty dvě události společného? A co to má společného s osmibity?
 |
| “If there’s something weird and it don’t look good, who you gonna call…?”, převzato z Mobygames |
Krotitelé duchů a já
Nejprve je na místě ujasnit si kontext – jsem velkým
fanouškem Krotitelů duchů. V dětství to byl jeden z mých nejoblíbenějších
filmů (myšleny jsou tím samozřejmě oba díly). A musím říct, že jsem si užil i pokračování
v podobě nového dílu Afterlife.
Aby bylo jasno, Afterlife je JEDINÉ pokračování Ghostbusters,
pokud by snad někdo chtěl v nějakém poblouznění mluvit o pokračování z roku
2016, pak vězte, že žádné takové nikdy neexistovalo. Nikdy! Něch si to všeci
zapametajú! 😊
Při sledování Afterlife jsem se samozřejmě nemohl
ubránit vzpomínkám na původní filmy, ale také na hru, kterou jsem na své C64
hrál opravdu hodně. Jmenovala se jednoduše Ghostbusters a byla od… modří už
vědí… od Activisionu. A tím se nám kruh uzavírá a vy už víte, jak to spolu
všechno souvisí 😊
 |
| New York plný duchů - herní mapa, převzato z Mobygames |
Ghostbusters by Activision, 1984
Studio Activision začalo hry vydávat v roce 1980,
licencovaní Krotitelé duchů vyšli v roce 1984, tedy souběžně s filmem.
Hra vyšla na celé řadě platforem. O Commodore 64 jsem již mluvil, těmi dalšími
byly Apple II, MSX, Tandy 1000, Atari 2600, Amstrad, ZX Spectrum, NES/Famicom
nebo Master System.
Vlastní hra sestává z několika částí. V New Yorku
narůstá „psychokinetická energie“ a duchů je čím dál tím víc. Vy proto musíte
vzít své peníze, nakoupit za ně vybavení a pustit se do boje s duchy. Ve
chvíli, kdy je v některém z domů spatřen duch, Krotitelé musí
naskákat do legendárního auta „ECTO-1“ a vyrazit se s ním utkat. V této
fázi je hra vlastně automobilový simulátor, sledujete vozidlo z horního pohledu,
kličkujete po silnici a přitom „nasáváte“ duchy, které po cestě potkáte.
 |
| ECTO-1 na lovu duchů, převzato z Mobygames |
Když dorazíte do cíle, hra se přepne do úplně jiného
pohledu a vy svými dvěma postavami s protonovými zbraněmi manévrujete tak,
abyste mohli ducha nasát do pasti. V případě úspěchu vyděláte peníze a
vrátíte se na základnu, kde ducha uložíte. A tak dále, a tak pořád dále. Občas
se stane, že New York začne ohrožovat nikoliv obyčejný duch ale ikonický „Marshmallow
Man“. Za něj je potom bonus.
V určité chvíli dosáhne úroveň psychokinetické
energie v New Yorku maximální hodnoty a vy, kdo film znáte, již víte, co
se stane: na střeše domu, kde bydlí Dana Barettová, přistane s pomocí Zuul
Gozer 😊
Samotný souboj se Zuulem nebo Gozerem ale součástí hry
není. Konec totiž nastane ve chvíli, kdy coby Krotitelé duchů dostanete přes
Marshmallow Mana do domu 😊
Proč jsem měl hru rád?
Proč patří Ghostbusters k těm hrám, které mi z C64
utkvěly nejvíc? Jednoznačně proto, že se jednalo o zpracování mého oblíbeného
filmu, ale také proto, že to byla prostě hodně zábavná hra. A přispíval k tomu
jistě i fakt, že C64 byl schopný velmi dobře reprodukovat ikonický zvuk ECTO-1,
což napomáhalo budování atmosféry.
 |
| Má to spočítané, za chvíli bude v pasti, převzato z Mobygames |
Zkrátka a dobře, Ghostbusters jsou pro mě klasika, jak ti filmoví, tak herní.
Mimochodem, Activision se licence na Ghostbusters
nezbavili a vlastní jí pořád. V roce 1987 vydali hru The Real Ghostbusters
(opět na řadu platforem), na Amigu a PC už mířila v roce 1989 hra
Ghostbusters II. Potom nastala dlouhá pauza, až v roce 2016 vyšla hra Ghostbusters
na PC a PS4, stejně jako mobilní záležitost Ghostbusters: Slime City. Přiznám
se ale, že kromě původních Ghostbusters jsem žádnou z nich nehrál.
Komentáře
Okomentovat